Doménou baru stále zůstává tequila, kterou kdysi konzumovali indiáni při svých náboženských rituálech, později byla objevena španělskými dobyvateli. Postupně se ukázalo, že se ta opravdu jedinečná pálí v jediném mexickém regionu Tequila, který dal jméno místní pálence. V okolí roste hojně modrá agáve, z níž se získávala medově sladká šťáva. Později začali místní zemědělci modrou agáve sami pěstovat. Modrá agáve se sklízí po 8 až 12 letech, kdy dosahuje výšky až dvou metrů. K výrobě se používá pouze její plod. Listy se osekávají a vyhazují. Tyto plody uprostřed rostliny zvané piňas se před dalším zpracováním vaří v parních pecích. Po kvašení a destilaci může tequila zrát několika způsoby, ale některý druh nezraje vůbec.Tím je stříbrná, která se lahvuje hned po destilaci a jde do prodeje. Podle mexických zákonů musí tequila obsahovat nejméně 51 % modré agáve, aby se tak mohla jmenovat. Aby mohl destilatér vyrábět 100% tequilu, musí dostat povolení od federálního kontrolního úřadu v Mexiku.Existuje několik známých způsobů, jak se u nás pije tequila. Do důlku na hřbetě ruky mezi palcem a ukazováčkem dáme sůl, kterou olízneme, zapijeme tequilou a zakousneme citrón. Také se pije zlatá tequila s pomerančem a se skořicí. Pokud však máte ve sklence před sebou 100% tequilu, je naprostým barbarstvím ji požívat se solí a s citrónem, protože byste zcela přebili její jemnou chuť.